Posouzení barvy vína je ideální při denním světle, proti bílému pozadí a sklenice by měla být mírně nakloněná, abychom mohli lépe určit odstíny barvy.
Dalším krokem při hodnocení vzhledu vína je čirost. Víno má být čisté tj. čiré a bez nežádoucích zákalů. Tento jev nejlépe zhodnotíme, jestliže sklenici s vínem přidržíme před zdrojem světla (např. plamen svíčky).
Poté vínem ve sklenici zlehka zakroužit, začne stékat po stěnách různou rychlostí a v různě mohutných praméncích tzv. slzách, nohách. Tato skutečnost určuje vliv alkoholu na viskozitu, čím vyšší obsah alkoholu je ve víně obsažen, tím má víno vyšší viskozitu. Soustředíme se i na vzhled hladiny, je-li hladká nebo porušená bublinkami oxidu uhličitého. Bublinky jsou pozitivem u vín typu sur lie, šumivých a mladých, v ostatních případech jsou pro kvalitu vína nepřijatelné.
Zajímavým parametrem při hodnocení vzhledu vína je jiskra, na tento parametr má vliv čirost vína a tím pádem lom světla. Laicky řečeno, jestliže je víno čiré a bez nečistot, má větší jiskru. Škála barevných odstínů je nastavena od světlé po tmavou.
Mladé víno se pyšní jemnou barvou se zelenými ( bílé ) nebo nachovými tóny ( červené ) starší víno získává tmavé tóny s hnědými odlesky ( důvodem je pomalá oxidace při zrání vína )
Klimatické podmínky ovlivňují stupeň vyzrálosti hroznů a tím i barvu vína (v zemích s chladnějším klimatem jsou většinou vína s jemnější barvou a naopak). Vizuální zhodnocení vína je neméně důležité jako posouzení vůně a chuti, vždyť pohled na sklenici vína je prvním kontaktem degustátora se vzorkem.